Jediným limitem pro výběr dodavatele veřejné zakázky je nejnižší cena.
Důvodem je boj proti uplácení, což je jistě chvályhodné. O skutečném výsledku tohoto snažení však lze silně pochybovat. Odborná i laická veřejnost se prostřednictvím sdělovacích prostředků často dozvídá o podezřeních z korupce, nedávno jsme dokonce sledovali přistižení politika přímo s úplatkem v krabici. V naprosté většině těchto případů se však jedná o korupci při zakázkách, které byly zadávány podle ZVZ platného ve své době, a jde v nich o desítky či stovky miliónů Kč.
U podlimitních zakázek je pravděpodobnost uplácení nízká, protože výška úplatku je vzhledem k objemu díla a míře rizika nezajímavá. Na druhou stranu by mělo veřejnost zajímat, kolik bude uvedené snížení limitů stát. Počet zakázek by se měl údajně ročně zvýšit o cca 30 000 zadání. Jestliže je tento údaj pravdivý a předpoklad zní, že výběr dodavatele bude stát průměrně 50 000 Kč (což je asi velmi nízký odhad), bude úprava ZVZ stát ročně 1,5 miliardy Kč ze státního rozpočtu (od roku 2014 pak ještě mnohem více). Není to jistě málo, přičemž účelnost je značně nejistá. Jediným vítězem tohoto opatření jsou firmy, které výběrová řízení pro stát organizují a kterým to zvyšuje zisk. Další skutečností, která odborníky ve stavebnictví trápí, je kritérium nejnižší ceny. Toto kritérium staví stát do pozice sociálně slabého občana, jenž si za nejmenší peníz kupuje v supermarketu nejlevnější „buřty“ bez masa. Napadlo by někoho jít do nemocnice a požadovat pro svou léčbu lékaře s nejnižším platem? Jistěže ne. Ve stavebnictví však státní správa striktně požaduje toho nejlevnějšího. Následně se dozvídáme ze sdělovacích prostředků o tom, jak se ve stavební sféře nekvalitně pracuje a podvádí.
Určitě není pravidlem, že nejdražší nabídka automaticky znamená i nejkvalitnější dílo. Rozhodně však lze konstatovat, že nejlevnější nabídka bez závazného honorářového řádu nikdy nezaručí nejlepší práci. Předkové proto vyřazovali z výběru nejdražší a nejlevnější nabídku. V rámci připomínek k návrhu ZVZ jsem bezúspěšně navrhoval, aby při výběrovém řízení vytvořil interval ± 15 % od průměrné ceny a aby se nabídky mimo tento interval vyřazovaly. Zamezilo by to účelovému snižování ceny o 30 % i více proti obvyklým cenám a následným problémům v procesu výstavby.
Při takto nízkých cenách se lze setkat opakovaně s firmami, jež drasticky snižují kvalitu stavebních i projektových prací. Tyto firmy a často i OSVČ neinvestují do rozvoje svých firem, protože jim na to nezbývají prostředky. Opatřit si načerno software, ošidit své subdodavatele nebo neobnovovat strojní park je mnohem jednodušší. Setkal jsem se při výběru projektanta dokonce opakovaně s nabídkou pohybující se okolo sedminy obvyklé ceny. Je také běžné, že odhadovanou cenu díla v zadání soutěže zadavatelem předkládá běžně na polovině obvyklé částky. Takovému prostředí, kde se pohybuje kvalita někde až na chvostu požadavku veřejné sféry, zavedené a seriózní firmy opravdu nemohou konkurovat. Stát tak za malý obnos dostane většinou zmetek. Nelze se potom divit, že ve státní správě něco nefunguje. Slyšíme-li kritiku na nekvalitní stavební dodávky pro státní správu, je to přímý důsledek ZVZ a vzniklého tandemu: levná, ale špatná projektová příprava – levná, ale nekvalitní stavba. Jestliže platí kritérium nejnižší ceny pro zakázky ve státní správě, doporučuji podle stejné logiky vybírat úředníky pro státní správu podle toho, kdo bude příslušnou práci ochoten dělat za nejnižší mzdu při splnění kritéria vzdělání. Reference doporučuji zanedbat. Že je to postavené na hlavu? Vždyť z logiky věci se jedná o totéž. Důsledky nízkých cen u státních zakázek mají další nezanedbatelný dopad i u zakázek v soukromé sféře. Ta se přizpůsobuje úřednímu postupu, a tak ceny a úroveň i v ní velmi nezdravě klesají. Nezbývá než omezovat rozvoj firem a hledat úspory ve mzdách a vybavení. To vede opět ke snižování kvality i u zavedených společností. Stát by měl pochopit, že to pro něj není nejlepší řešení a nastoupená cesta bude stát mnohem více než příkladně u projektových prací oněch několik málo procent z ceny investice.